Případ se týkal kasační stížnosti proti rozhodnutí ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochranu. Důvodem zamítnutí byla skutečnost, že stěžovatel nepatří k sociální skupině a může najít ochranu v zemi svého původu.
Žadatel byl nucen vstoupit do Albánské lidové armády z důvodů jeho úspěchů v kick - boxu. To však odmítl, protože by to bylo v rozporu s jeho přesvědšením. Byl pronásledován příslušníky Albánské lidové armády, v prosinci 2007 mu vyhrožovali, musel přestat pracovat, ukrývat se a konečně opustil zemi. Poté byl hledán příslušníky Albánské lidové armády a současně vyhrožovali jeho rodičům. Žadatel zdůvodňoval pronásledování svou příslušností k určité sociální skupině - skupina lidí, jejichž zvláštní schopnosti mohou být použity v ozbrojených konfliktech.
Jeho žádost byla zamítnuta ministerstvem vnitra, proto podal žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud žalobu zamítl a potvrdil rozhodnutí ministerstva vnitra, proto stěžovatel podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejprve Nejvyšší správní soud posuzoval, zda stěžovatelova tvrzená příslušnost k určité sociální skupině splňuje definici sociální skupiny podle Čl. 10 (1) (d) kvalifikační směrnice. Soud připustil, že ve své předchozí judikatuře, např. 5Azs18/2008, uznal brance za specifickou sociální skupinu. V tomto případě stěžovatel ale nemůže být podřazen k určité sociální skupině, protože jeho schopnosti nejsou vrozené, neexistuje žádná společná historie s ostatními členy ani to není podstatná součást jeho svědomí. Nejvyšší správní soud rovněž zdůraznil, že tato skupina („osob se zvláštními schopnostmi využitelnými v boji“) může rovněž těžko být okolní společností všeobecně přijímána jako určitá, odlišná sociální skupina.
Za druhé Nejvyšší správní soud posuzoval zda Albánská lidová armáda může být původcem pronásledování podle článků 6 a 7 kvalifikační směrnice. V tomto bodě potvrdil své předchozí rozhodnutí 2Azs49/2006. Toto rozhodnutí stanovilo, že žadatel by měl u nestátních původců pronásledování hledat ochranu v zemi původu, a pouze tehdy, pokud to není možné, pak požádat o ochranu v zahraničí. Tato žádost by měla následovat bezprostředně po jeho příjezdu.
Kasační stížnost byla odmítnuta a rozhodnutí krajského soudu potvrzeno.