Kritéria pro výběr případů a stručný průvodce stylem

Úvod

Evropská databáze azylového zákona (EDAL) je online databáze obsahující precedenční právo 11 členských států EU interpretující uprchlické a azylové právo. Z každého členského státu jsou povoláni experti, kteří vybírají vhodné případy, shrnují je, opatřují klíčovými slovy a nahrávají je do databáze.Souhrny EDAL jsou připravovány v původním jazyce rozsudku a přeloženy do angličtiny. K dispozici jsou odkazy na původní rozsudky, pokud existují.

Účel databáze – cílové publikum

Precedenční právo na EDAL lze využívat v dotyčných zemích i na evropské úrovni. V některých zemích EDAL vůbec poprvé zpřístupňuje jurisprudenci online v otevřeném flexibilním formátu.

Obecněji je cílem databáze propagovat harmonizaci interpretaci směrnic a nařízení EU v členských státech a prohlubovat spolupráci mezi právníky napříč EU.

Primárním publikem jsou rozhodující orgány na všech úrovních, tvůrci politik, nevládní organizace, právníci a zaměstnanci příslušných státních, evropských a mezinárodních úřadů a agentur.

Zahrnuté směrnice a nařízení EU

1. Směrnice pro azylové procedury 2005/85/ES a 2013/32/EU
2. Kvalifikační směrnice 2004/83/ES a 2011/95/EU
3. Směrnice pro podmínky přijetí 2003/9/ES a 2013/33/EU– v některých zemích tato směrnice zahrnuje analýzu právních postupů podle pracovního práva a administrativních rozhodnutí vydaných jinými než azylovými úřady. Tato rozhodnutí jsou relevantní, pouze pokud jasně spadají pod níže uvedená kritéria.
4. Směrnice o sloučení rodin 2003/86/ES – tato směrnice neplatí jen na uprchlíky, ale její interpretace obecně pomůže při jejím uplatnění na uprchlické případy. Odchylně od článku 8, první pododstavec ani třetí pododstavec článku 4, odst. 1 neplatí pro uprchlíky. Případy vztahující se konkrétně k těmto ustanovením nemusejí být relevantní k uprchlickým případům.
5. Směrnice o navrácení 2008/115/ES – tato směrnice je obecná a nemá žádný konkrétní vztah k procesu ochrany uprchlíků a doplňkové ochrany. Případy související s touto směrnicí mohou být vyřazeny ze zvážení, pokud podle národního experta nemají zvláštní význam a vliv na situaci žadatelů o ochranu.
6. Směrnice Dublin 343/2003 a 604/2013 - Směrnice Dublin III představuje velký zdroj práva, často s konkrétními skutečnostmi, rychle se vyvíjející a vycházející z několika administrativních úřadů. EDAL se podle toho předně soustředí na případy implementace a interpretace samotné směrnice nebo těch, které následují nebo berou v úvahu významné případy ECtHR nebo CJEU , jako: Případ C‑245/11 K versus Bundesasylamt; C-493/10 N.S. versus Ministr vnitra; C-411/10 M.E. a další versus Komisař pro žádosti o status uprchlíka; ECtHR žádost č. 30696/09 M.S.S. versus Belgie a Řecko.

Případy relevantní k těmto instrumentům je nemusejí přímo citovat, ale budou součástí EDAL, kde je lze centrálně aplikovat na podstatu případu. Související ustanovení jsou označena jako “Platí právní ustanovení EU”.

Výjimečně jsou zahrnuty také případy vztahující se k jiným právním nástrojům, např. Směrnice o obchodování s lidmi, pokud jsou zásadně důležité ke zvážené CEAS.

Národní experti

Národní experti EDAL musejí mít hlubokou znalost národní právní praxe, zákonů a procedur své země, ale také být obecně seznámeni s případy, které již jsou na EDAL. To je zásadní, aby:

• nedocházelo ke zdvojení
• se identifikovaly a shrnuly případy, které převracejí, rozlišují nebo jinak protiřečí případu již existujícímu na EDAL
• se vyvinula konzistence a srovnání v rámci a napříč jurisdikcemi

Také důkladná obeznámenost s klíčovými slovy EDA a ustanoveními nástrojů CEAS jsou zásadní ke správné klasifikaci souhrnu a správnému označení souhrnu, aby se podporovalo porovnávání napříč jurisdikcemi.

Vůdčí principy výběru případů

A.      Vybrané případy musejí mít významný právní dopad, tj. takové, které jednají o významné právní otázce a odůvodnění rozhodujícího orgánu je evidentní a poučné. To mohou být například případy, které přispěly ke změnám politiky na národní úrovni. Je důležité zajistit, aby případy byly vybrány na tomto základě, ať už jsou považovány za vyznívající ve prospěch nebo neprospěch žadatele, aby si databáze zachovala přesný a vyvážený pohled na právní praxi na národní úrovni.

B.      Vybrané případy mohou:

• ukazovat na vývoj nebo regresi národní interpretace ustanovení EU
• upevnit domácí interpretaci ustanovení EU
• řešit aplikaci nebo interpretaci kontroverzního nebo zřídka zkoumaného ustanovení EU
• potenciálně sloužit jako dobrý nebo špatný příklad pro ostatní státy
• být rozhodnuty podle ustanovení národních zákonů, které se liší od norem EU
• být otevřeně ovlivněny nebo odkazovat na rozhodnutí jiných jurisdikcí v EU
• Zkoumat rozsah nebo metodu přenosu prvků z acquis EU do domácího právního řádu

C.      Případy by měly odrážet rozhodnutí ECtHR a CJEU, kde je to relevantní. Mohou:

• být založeny nebo implementovat konkrétní evropské rozhodnutí
• poukazovat na odklon od konkrétního evropského rozhodnutí
• Mít kapacitu podnítit žádost/referenci ECtHR nebo CJEU z národní úrovně
• Zkoumat, jak je precedenční právo ECtHR a CJEU interpretováno národními soudy a
• sledovat rozsudky ECtHR nebo CJEU.

D.      Případy mohou upozorňovat na mezery v ochraně v členských státech nebo představovat situace, kdy se členské státy držely vyšších standardů, než vyžaduje právo EU. Je také důležité pamatovat na další zdroje uprchlického a azylového práva ve členských státech. Například každý členský stát podepsal Ženevskou konvenci z roku 1951 o statusu uprchlíků a některé také ratifikovaly dohody OSN, jako je Úmluva OSN proti mučení.  Měly by být reprezentovány také důležité případy použití směrnic UNHCR.

E.       Případy by NEMĚLY:

• Být omezeny na rozhodnutí vyšších soudů.Protože dopad rozhodnutí na právní praxi bude pravděpodobně důležitý a přispěje k celoevropskému porozumění evropského azylového acquis, případy z tribunálů a mimosoudních úřadů mohou být zařazeny po boku případů z vyšších soudů. Nicméně protože databáze obsahuje precedenční právo, nejsou zahrnuty prvoinstanční rozhodnutí správních úřadů. Mohou být zahrnuty případy z nižších soudů nebo tribunálů, které představují zajímavou právní otázku a jsou následně zrušeny vyšším soudem, pokud je pozdější zrušení jasně vyznačeno.
• Zabývat se výhradně údaji z konkrétní země původu (COI). Může být zahrnuto precedenční právo, které řeší, jakrozhodující orgány přistupují k COI, například pokud rozhodující orgány stanoví jasné principy aplikované v přístupu k COI.  Databáze je depozitářem případů zabývajících se právními otázkami, nikoli skutečnostmi.
• Zabývat se výhradně hodnocením důvěryhodnosti v rámci jednoho případu. Případy, u nichž je významná část rozhodnutí věnována hodnocení důvěryhodnosti, jsou obecně bezcenné a běžně neinterpretují ustanovení práva EU. Nicméně případy s propracovanými principy důkazního břemene, standardů dokazování a výhody pochybnosti nebo takové, které předkládají žadatelům test, jsou zajímavé a mohou být zahrnuty.
• Předběžná nebo jiná rozhodnutí, které neobsahují žádnou právní otázku.

Průvodce stylem

Protože je tato databáze určena pestrému publiku v celé EU, používaný jazyk by měl být přístupný všem uživatelům. Platí následující směrnice:

• Vyjádření musí být jasné a pregnantní napříč celým souhrnem případu a souhrn strukturovaný a organizovaný.
• Vyhněte se mnohoslovným stavbám, např. "Soudce X byl toho názoru, že…” nebo "Soud zvážil, zda…”.
• Vyhněte se latinským pojmům.
• Vyhněte se termínům a právnickým frázím známým jen ve vaší zemi - například britské a irské souhrny by měla být stejně přístupná i uživatelům obeznámeným jen s kodifikovaným právem.
• Používejte frázi " žadatel ze země x".
• Používejte frázi "žadatelka" namísto "paní X".
• Používejte kladné konstrukce a vyhněte se trpnému rodu, kde je to možné.
• zajistěte konzistenci a přesnost při popisu případu a zainteresované osoby jako žádost, odvolání atd. a žadatel, odvolávající se atd.
• Zcela anonymizujte souhrn tak, že odstraníte všechny zmínky jména a adresy žadatele a jmen a adres osob, u kterých žije nebo se kterými je jinak spojen.
• Také původní rozsudek, pokud je vložen tento nebo odkaz na něj, musí být zcela anonymizován v souladu se zákony EU a podle standardů vyžadovaných relevantní národní legislativou.

Souhrn případu by neměl překročit 1000 slov, pokud to není zcela nezbytné, a nikdy nesmí překročit 1350 slov. Souhrn nesmí řešit každý aspekt nebo problém vybraného případu, ale jen ty, které jsou významné a relevantní k cílům databáze. 

Používání klíčových slov

Přesné a konzistentní používání klíčových slov je zásadní k udržení jistého stupně konzistence mezi případy a k vyvinutí odkazů na terminologii CEAS, která zajišťuje srovnávací analýzu. Klíčová slova EDAL jsou odvozena od terminologie používané ve směrnicích a nařízeních nebo jiných oficiálních zdrojích, jako je UNHCR a IOM.  Musejí být použita v hlavičce a těle každého souhrnu případu. Například se musí použít termín "nedoprovázené dítě" namísto "odloučené děti", "ubytovací centrum" namísto "přijímací centrum" a "vnitřní ochrana" namísto "vnitřní let", apod. 

Šablona souhrnu případu

Pro přípravu souhrnů je připravena konkrétní šablona. Národní experti se touto šablonou musejí přísně řídit, aby se zajistila konzistence napříč databází. Již probíhají práce na webové stránce, které po dokončení zajistí přímé nahrávání souhrnů online ve stejném formátu.

Přehled o zemi

Přehledy o zemi poskytují náhled národních právních rámců souvisejících s žádostmi o azyl a doplňkovou ochranu, stanovení a odvolání včetně následujících bodů: 

• Kde při příjezdu jednotlivci odevzdávají žádosti o azyl (u pohraniční služby, u cizinecké policie nebo úřadů, u určeného azylového úřadu?) Mohou jednotlivci podat žádosti během zadržení?
• Vysvětlení příslušného kodifikovaného nebo precedenčního právního systému.
• Administrativní nebo soudní rozhodující orgány v záležitostech azylu: struktura, složení, fungování, obžalovací řízení, vyšetřovací řízení.
• Struktura a mechanizmy odvolání.
• Odkladný účinek odvolání.
• Právo na právní zastoupení a přístup k bezplatné právní pomoci.
• Jakékoli konkrétní právní termíny, které se pravidelně objevují v konkrétním případě a jsou specifické pro konkrétní zemi.

Přehledy o zemi vyžadují pravidelnou revizi, aby se zajistila jejich aktuálnost, obzvláště ve světle přepracování legislativy CEAS. Úpravy musejí odrážet například:

• Změny ve strukturách národní úrovni jako výsledek národního nebo mezinárodního vývoje.
• Opatření k podepsání a přenesení původních a přepracovaných směrnic a nařízení.