Česká republika - Nejvyšší správní soud, 9 říjen 2009, A.K.B. proti Ministerstvu vnitra, 6 Azs 34/2009-89

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
09-10-2009
Číslo rozhodnutí:
Česká republika: Nejvyšší správní soud, A.K.B. proti Ministerstvu vnitra, 9.10.2009, 6 Azs 34/2009-89
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Doplňkovou ochranu podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu (vážná újma spočívající v nelidském nebo ponižujícím zacházení) lze udělit i v tzv. humanitárních případech. Tato úprava jde nad rámec čl. 15 písm. b) kvalifikační směrnice, ale je se směrnicí slučitelná. Pro udělení doplňkové ochrany v tzv. humanitárních případech je třeba, aby skutkové okolnosti dosahovaly standardu stanoveného v rozsudku ESLP D. proti Spojenému království.

Skutkový stav : 

Žadatel původem z Pobřeží slonoviny trpěl chorobou HIV/AIDS. Tvrdil, že mu v případě návratu do země původu hrozí nelidské a ponižující zacházení, protože nebude mít přístup k potřebné a cenově dostupné léčbě, což povede k vážnému zhoršení jeho zdravotního stavu a uspíšení terminálního stádia nemoci.

Ministerstvo vnitra neudělilo žadateli mezinárodní ochranu s odůvodněním, že z informací o zemi původu vyplývá, že léčba HIV/AIDS je v zemi původu dostupná, obzvlášť v hlavním městě Abidžan, kde žil žadatel před odjezdem.

Krajský soud v Brně žalobu zamítl.

Žadatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Úvodem Nejvyšší správní soud poukázal na nepřesnou transpozici čl. 15 písm. b) kvalifikační směrnice do českého zákona o azylu. Zatímco kvalifikační směrnice za vážnou újmu považuje „mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trest vůči žadateli v zemi původu“, český ekvivalent v § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu neobsahuje slova „v zemi původu“. Soud neshledal povinnost obrátit se na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou, protože čl. 3 kvalifikační směrnice umožňuje členským státům zavést příznivější úpravu. Podle odborné literatury bylo záměrem kvalifikační směrnice vyloučit udělení doplňkové ochrany v tzv. „humanitárních případech“.  Znění § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu sice takový restriktivní výklad nepřipouští, soud však nepochyboval, že rozšíření okruhu osob, jimž lze doplňkovou ochranu udělit, je v tomto případě se směrnicí plně slučitelné.

Dále se soud zabýval výkladem pojmu vážná újma spočívající v nelidském či ponižujícím zacházení ve vztahu k nemocným chorobou HIV/AIDS. Vycházel přitom z rozsahu čl. 3 EÚLP a judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).

Nejvyšší správní soud připomněl, že ESLP se již několikrát zabýval otázkou, zda členský stát Rady Evropy poruší čl. 3 EÚLP tím, že vyhostí cizince do země jeho původu, kde mu nebude poskytnuta lékařská péče srovnatelná s péčí poskytovanou v členském státě, přičemž tato skutečnost zásadním způsobem ovlivní délku a kvalitu života jedince. Tyto tzv. „humanitární případy“ se specificky vyznačují tím, že jedinci nehrozí nelidské či ponižující zacházení ze strany státu či nestátních subjektů v zemi původu (kvůli jejich jednání), nýbrž z objektivních důvodů (kvůli charakteru nemoci, jíž trpí).

ESLP si je zmíněných specifik dobře vědom a porušení čl. 3 EÚLP v takových případech shledal pouze výjimečně. Dosud jediným případem, v němž bylo vyhoštění shledáno v rozporu s čl. 3 EÚLP, je rozsudek D. proti Spojenému království. Na toto rozhodnutí navázal rozsudek velkého senátu ESLP N. proti Spojenému království, kde však stěžovatel nebyl úspěšný.

Nejvyšší správní soud připustil, že v citovaných rozhodnutích nelze vyčíst zcela zobecňující test „závažnosti okolností případu“, které již způsobí porušení čl. 3 EÚLP, proto je nutné zabývat se okolnostmi každého posuzovaného případu a porovnávat je s případy řešenými ESLP.

Z lékařských zpráv Nejvyšší správní soud zjistil, že žadatel byl v pokročilé (avšak nikoliv terminální) fázi onemocnění lékařsky označované jako stádium B3 a byl léčen kombinovanou antiretrovirální terapií. Ze zpráv o zemi původu vyplynulo, že potřebná léčba je v zemi původu žadatele dostupná, i když může být nákladná. Soud zohlednil také skutečnost, že žadatel měl v zemi původu zázemí - oba rodiče a čtyři bratry.

Soud proto uzavřel, že skutkové okolnosti posuzované věci nedosahují vysokého standardu stanoveného v rozsudku D. proti Spojenému království, ale naopak se podobají případům, v nichž ESLP neshledal porušení čl. 3 EÚLP.

Výsledek: 

Kasační stížnost byla zamítnuta.

Komentáře/Poznámky: 

Soud se nezabýval námitkou možného udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, protože shledal tuto námitku nepřijatelnou. Podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná pouze tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Přesah vlastních zájmů stěžovatele není podle judikatury Nejvyššího správního soudu dán mimo jiné tehdy, je-li otázka již dostatečně řešena v předchozí judikatuře a krajský soud se nedopustil zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele.

Otázka možnosti udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) v tzv. humanitárních případech byla soudem řešena poprvé, proto byla kasační stížnost v této části přijatelná.

Jiné citované zdroje: 

Barnes J., IARLJ, European Chapter. A manual for refugee law judges relating to European Council qualification directive 2004/83/EC and European Council Procedures Directive

Case Law Cited: 

ECtHR - Amegnigan v. The Netherlands, Application No. 35629/04 (Admissibility)

ECtHR - Arcila Henao vs. The Netherlands, Application No. 13669/03 (admissibility)

EDAL Conference 2014: Reflections on the Current Application of the EU Asylum Acquis

ECtHR - N v United Kingdom (Application no. 26565/05)