Česká republika - Nejvyšší správní soud, 7 září 2010, A.S. proti Ministerstvu vnitra, 4 Azs 60/2007-19

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
07-09-2010
Číslo rozhodnutí:
4 Azs 60/2007-19
Název soudu:
Nejvyšší správní soud (dále jen NSS)
National / Other Legislative Provisions:
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 12
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 13
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 14
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 15
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Exklusivní klauzule, inklusivní klauzule, nepolitické trestné činy, dokazování.

Skutkový stav : 

Stěžovatel se u NSS domáhal zrušení rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba ve věci mezinárodní ochrany. Krajský soud potvrdil rozhodnutí ministerstva, kterým mu byla vyloučena mezinárodní ochrana, neboť byly dány důvody domnívat se, že se stěžovatel dopustil vážného nepolitického trestného činu. Byl totiž na Ukrajině stíhán pro trestný čin obchodování s lidmi a bylo také Ukrajinou do ČR žádáno jeho vydání. Zároveň však stěžovatel tvrdil, že pomáhal před volbami opozici podporující Juščenka a namítal, že stíhání je vykonstruované. Poukázal na to, že dle jeho ukrajinského advokáta byla porušena jeho procesní práva údajně obchodované ženy byly k přiznání donuceny vyšetřovatele. Naopak jemu i manželce bylo vyhrožováno, aby zanechal opoziční činnosti. Ve stížnosti dále namítal, že ministerstvo ani soud nehodnotily naplnění podmínek pro udělení azylu (ochrany) a rovnou přistoupily k hodnocení vylučovací klauzule. Vzhledem k tomu, že judikatura NSS v této otázce byla odlišná, bylo řízení přerušeno a věc předložena rozšířenému senátu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Rozšířený senát dospěl k závěru, že není nutné, aby otázka udělení azylu (ochrany) byla zkoumána přednostně a teprve po zjištění existence důvodů pro udělení azylu byly hodnoceny důvody pro vyloučení ochrany. Ani Úmluva o právním postavení uprchlíků, ani kvalifikační směrnice nebrání postupu, který zvolilo ministerstvo – tedy pokud v řízení vyjdou najevo skutečnosti odůvodňující vyloučení ochrany, není třeba již zkoumat, zda dotyčná osoba by podmínky udělení ochrany formálně získala. Právní úprava v zákoně o azylu tyto instituty rozlišuje a umožňuje, stejně jako výše zmíněné instrumenty, aby (kdykoliv to vyjde v řízení najevo) bylo zhodnoceno vyloučení ochrany rovnou. Soud zároveň v obecné rovině připomněl, že exkluzivní klauzuli je nutno vykládat restriktivně a musí být důkladně zkoumáno, zda jmenovaný naplnil podmínky důvodných obav a zda se případně ve skutečnosti nejedná o politicky motivované trestní stíhání.

Výsledek: 

Věc byla vrácena původnímu senátu k rozhodnutí a následně byl rozsudek krajského soudu zrušen.

Následující řízení: 

Věc byla meritorně rozhodnuta pod číslem 4 Azs 60/2007-136 (viz další shrnutí). NSS totiž dospěl k závěru, že jak ministerstvo, tak soud nezohlednily některé zásadní skutečnosti a došlo i k procesnímu pochybení.

Komentáře/Poznámky: 

NSS také připomenul, že pokud má být rozhodováno o vyloučení doplňkové ochrany, je nutno s tím osobu seznámit a na skutečnosti se jí dotazovat. Dále soud podotkl, že: „aktuálně je zákon o azylu koncipován tak, že reflektuje Úmluvu o právním postavení uprchlíků, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a kvalifikační směrnici a v některých případech je ochrana žadatelů o mezinárodní ochranu obsažena pouze v jednom z těchto právních předpisů. Z toho pro rozhodovací praxi vyplývá, že všechny tyto instrumenty představují „rozdílné vrstvy ochrany garantované žadatelům o mezinárodní ochranu.Výsledná úroveň ochrany poskytované žadatelům o mezinárodní ochranu v České republice odpovídá „nejvyššímu společnému jmenovateli“ ochrany práv garantovaných v těchto čtyřech „vrstvách“. Jednu „vrstvu“ ochrany tudíž nelze bez dalšího vykládat jako důvod pro snížení úrovně jiné vrstvy.„