Česká republika - Nejvyšší správní soud, 30 září 2008, S.N. proti Ministerstvu vnitra, 5 Azs 66/2008-70

Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Případ se týkal kasační stížnosti proti rozhodnutí ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu. Důvodem zamítnutí byla skutečnost, že se pronásledování žadatele nebylo prokázáno a nebylo motivováno pouze jeho náboženskou vírou. Kasační stížnost byla úspěšná, Nejvyšší správní soud shledal skutečné nebezpečí pronásledování a rozhodl, že motivů pronásledování může být více, ne jen důvody relevantní dle zákona o azylu.

Skutkový stav : 

Stěžovatel byl v Kazachtánu imámem "čistého islámu". Ve své zemi původu byl pronásledován policií a Radou národní bezpečnosti od roku 1998. V roce 2004 a 2006 byl zatčen a během druhého zatčení  byl zbit. V roce 2005 mu byl doručen dopis od státního zástupce, který ho varoval před pokračováním v praktikování “čistého islámu” nebo v opačném případě bude potrestán.  Krom toho žalobce uvádí, že jeho problémy s policií, např. kontroly, výslechy, telefonáty státního zástupce souviselo s jeho odmítnutím povinné registrace náboženské skupiny, kterou vedl. Stěžovatel opustil Kazachstán v roce 2006 a požádal o mezinárodní ochranu v České republice. Ministerstvo vnitra zpochybnilo, že stěžovatel byl imámem, protože jeho znalosti hadis a práva šaría byly omezené a jeho žádost byla zamítnuta. Stěžovatel podal žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl a potvrdil rozhodnutí ministerstva vnitra. Z toho důvodu stěžovatel podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 
 
Nejvyšší správní soud čelil otázce důkazního břemene. Soud potvrdil, že žadatel musí prokázat jím tvrzená fakta věrohodnou výpovědí, ovšem ministerstvo vnitra, je povinno obstarat k tomu důkazy. V případě nedostatku důkazů je jediným důkazem tvrzení žadatele a jeho obecná věrohodnost. Ministerstvo vnitra je povinno aplikovat princip "v případě pochybností ve prospěch." Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí rozhodl, že ministerstvo vnitra nemůže fakta tvrzená žadatelem odmítnout jen kvůli možnosti alternativního vysvětlení, které také může přicházet v úvahu.
 
 
Ministerstvo vnitra na jedné straně připustilo, že stěžovatel byl neoprávněně donucen policií zaregistrovat svou náboženskou skupinu, ale na druhou stranu namítlo, že stěžovatelovo náboženské vyznání nebylo jediným důvodem k výslechům. Nejvyšší správní soud posuzoval, co bylo motivací pro nepřiměřený postupu policie – bití a uznal, že protiprávní postup policie nebyl veden pouze žadatelovým náboženským vyznáním, ovšem  dodal, že pronásledování je často vedeno více různými motivy. Nicméně tato skutečnost neznamená, že stěžovatel nesplňuje důvody pronásledování a je proto vyloučen z definice uprchlíka. Není nutné, aby rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické názory nebo pohlaví byly jediným důvodem pronásledování. Postačí, pokud alespoň jeden z důvodů pronásledování je způsobilý způsobit  vážnou újmu nebo odmítnutí ochrany ze strany státních orgánů. V tomto případě je splněna podmínka příčinné souvislosti mezi pronásledováním a azylově relevantními důvody pronásledování.
 
Výsledek: 

Kasační stížnost byla zamítnuta a rozhodnutí krajského soudu potvrzeno.

Komentáře/Poznámky: 

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 5 Azs 66/2008 – 70 ze dne 30. 9. 2008, www.nssoud.cz

Case Law Cited: 

Australia - Minister for Immigration and Ethnic Affairs v Wu Shan Liang (1996) 185 CLR 259

Czech Republic - 2 Azs 71/2006-83 (Supreme Administrative Court)

Germany - Federal Administrative Court, 9 C 91.89

UK - Karanakaran v Secretary of State for the Home Department [2000] EWCA Civ 11