You are here
Home ›Česká republika - Nejvyšší správní soud, 29 pochod 2004, L.M.C. proti Ministerstvu vnitra, 5 Azs 4/2004-49
European Union Law > EN - Qualification Directive, Directive 2004/83/EC of 29 April 2004 > Art 10 > Art 10.1 (d)
European Union Law > EN - Qualification Directive, Directive 2004/83/EC of 29 April 2004 > Art 10 > Art 10.1 (e)
Odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu, zvláště není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím.
Žadatel požádal Českou republiku o udělení mezinárodní ochrany. Ve své žádosti uvedl, že nebyl ve své vlasti spokojen pro těžký život, že nejsou zajištěny ekonomické podmínky, neměl zaměstnání a nezískal jej, jelikož má nízkou kvalifikaci. Na studium neměl finanční prostředky. Dalším důvodem bylo jeho odmítnutí nástupu základní vojenské služby. V roce 1997 dostal dopis, na základě kterého se měl dostavit na předvojenskou zdravotní prohlídku, tam se nedostavil a vysvětlil, že nechtěl být vojákem, protože se mu to nelíbí. Jeho otec je voják z povolání, život vojáka je velmi těžký, protože má velmi nízký plat. Ministerstvo žádost o mezinárodní ochranu zamítlo a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i krajským soudem. Žadatel podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu, zvláště není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím. Zde však stěžovatel spojoval nenastoupení vojenské služby s nízkým finančním ohodnocením.
Kasační stížnost byla zamítnuta.
Teprve v kasační stížnosti stěžovatel uvedl, oproti předchozímu řízení, že vojenská služba je akt násilí. Nicméně k k tomu tvrzení již soud nepřihlížel a označil je za účelové.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Azs 4/2004-49, dostupný na www.nssoud.cz