Česká republika - Nejvyšší správní soud, 24 leden 2008, E.M. proti Ministerstvu vnitra, 4 Azs 99/2007-93

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
24-01-2008
Číslo rozhodnutí:
4 Azs 99/2007 – 93
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Klíčová slova:
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 
 
Vnitřní ochranou (nyní § 2 odst. 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) žadatele o udělení mezinárodní ochrany nelze chápat jako jeho možnosti přesunout se do jiného státu, neboť v takovém případě se jedná o opuštění země původu, a nikoli o přesídlení a vyhledání bezpečného útočiště v rámci hranic země původu.

Při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení.
 
Skutkový stav : 

V posuzovaném případě se jednalo o konžskou žadatelku o azyl, která v České republice žádala o udělení azylu  z etnického důvodu. Uvedla, že ona i její manžel patřící k etnické skupině Hema měli v zemi původu velké problémy s lidmi z etnické skupiny  Lendu, kteří je slovně vyháněli ze země. Uvedla, že ochrana ze strany státu jí nebyla poskytnuta a možnosti vnitřního přesídlení jsou v zásadě neexistující díky checkpointům a s ohledem na podmínky v uprchlických táborech.

Ministerstvo vnitra ČR stěžovatelce neudělilo mezinárodní ochranu argumentujíc možností vnitřní ochrany v zemi původu. Krajský soud potvrdil rozhodnutí ministerstva vnitra. Mimo jiné soud souhlasil s ministerstvem, že žalobkyně svou situaci mohla dostatečným způsobem vyřešit ve své vlasti odchodem do jiné části země nebo přechodem hranic do sousedních zemí.
Rozhodnutí a odůvodnění: 

Nejvyšší správní soud nesouhlasil s názorem ministerstva a krajského soudu, že žadatelka mohla věc řešit v rámci země původu či dokonce vycestováním do sousedního státu. Konstatoval, že vnitřní ochranu nelze chápat jako jeho možnosti přesunout se do jiného státu, neboť v takovém případě se jedná o opuštění země původu, a nikoli o přesídlení a vyhledání bezpečného útočiště v rámci hranic země původu.

Soud dále připomněl, že není povinností žadatele, aby pro svá tvrzení přinášel důkazy, stačí jeho věrohodná výpověď a je na ministerstvu, aby ve věci obstaralo dostatečné informace (důkazy).

Při posuzování možnosti vnitřní ochrany je pak nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení. Je třeba se zabývat zejména její dostupností, celkovými poměry panujícími v zemi původu, osobními poměry žadatele (např. pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žadatele po jeho přesunu z hlediska respektování a zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Rovněž je třeba zvážit bezpečnost žadatele, a to jak při přesunu do cílové části země, tak po jeho přesídlení.

Výsledek: 

Kasační stížnost byla úspěšná a rozhodnutí krajského soudu zrušeno.

Následující řízení: 

Subsequently the MOI decision was overturned by the Regional Court. 

Komentáře/Poznámky: 

rozhodnutí je dostupné na www.nssoud.cz