Česká republika - Nejvyšší správní soud, 24 únor 2004, Y.A. proti Ministerstvu vnitra, 6 Azs 50/2003-89

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
24-02-2004
Číslo rozhodnutí:
6 Azs 50/2003-89
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Vyskytne-li se při pohovoru určitá okolnost, která nasvědčuje tomu, že žadatel mohl být pronásledován pro uplatňování politického práva a svobody nebo má odůvodněný strach z pronásledování státní mocí z důvodů relevantních pro udělení azylu, je povinností správního orgánu vést pohovor tím směrem, aby jeho výsledek byl dostatečně konkrétní pro potřeby udělení azylu. Při hodnocení důkazů je nutné vzít v úvahu také způsob výkonu státní moci v zemi původu, možnost uplatňování politických práv a další okolnosti, které mohou mít vliv na naplnění důvodů pro udělení azylu.

Skutkový stav : 

Žadatel uvedl, že v Iránu byl život v ohrožení, neboť se zúčastnil protivládní demonstrace a za to byl ve vězení. V zemi nemohl projevovat své názory, ani se svobodně učit. Azyl žadateli nebyl udělen s odůvodněním,že problémy, které žadatel uvedl, nelze považovat za pronásledování. Dle ministerstva osobní nespokojenost žadatele s politickým stavem země či zastávání jiných politických názorů než má vláda ještě nezakládá důvod pro udělení azylu. Dále ministerstvo konstatovalo, že jestliže žadatel žádal o udělení azylu z politických důvodů a proto, že nemohl svobodně vyjadřovat své názory, je na něm, aby konkrétně popsal, jaké názory měl nebo má. To se však dle názoru ministerstva nestalo. Proti tomuto rozhodnutí byla podána žaloba k soudu, nicméně byla zamítnuta. Žadatel proto podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Pohovor s žadatelem o udělení azylu nemůže být veden pouze v obecné rovině, aniž jsou od žadatele požadovány konkrétnější informace. Vyskytne-li se při pohovoru určitá okolnost, která nasvědčuje tomu, že žadatel mohl být pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů relevantních pro udělení azylu, je povinností správního orgánu vést pohovor tím směrem, aby jeho výsledek byl dostatečně konkrétní pro potřeby udělení azylu. Toto platí tím spíše, pokud správní orgán nemá k dispozici jiné podklady pro své rozhodnutí než výpověď žadatele.

V řízení o udělení mezinárodní ochrany musí správní orgán často rozhodovat v důkazní nouzi. Za této situace je nutné při hodnocení důkazů vzít v úvahu také způsob výkonu státní moci v zemi původu, možnost uplatňování politických práv a další okolnosti, které mohou mít vliv na naplnění důvodů pro udělení azylu. Taková výhrada pochybnosti se uplatní ve prospěch žadatele například tam, kde z dalších důkazů plyne, že stav dodržování lidských práv v zemi původu je špatný, že občanům je upíráno právo na změnu vlády, že dochází k nezákonným popravám, mizení osob, častému používání mučení. Naopak, je-li země původu žadatele o azyl právním státem s demokratickým režimem, je na žadateli o azyl, aby věrohodně doložil, že je skutečně pronásledován.

Výsledek: 

Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Komentáře/Poznámky: 

Argumentace uvedenými rozsudky a to k tíži žadatelů o azyl/mezinárodní ochranu se objevuje v mnoha negativních rozhodnutích ministerstva.

Soud také v závěru označil za nepřezkoumatelné úvahy ministerstva k překážkám vycestování, tedy k hrozbě nelidského a ponižujícího zacházení. Ministerstvo sice s odkazem na rozsudky ESLP dochází k závěru, že pouhá možnost nelidského zacházení nemá sama o sobě za následek porušení článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebylo ale schopno zdůvodnit, proč podmínky v íránských věznicích definici nelidského zacházení či mučení nenaplňují (v čem se liší). Soud také připomněl, že Úmluvou nelze v zásadě argumentovat k tíži žadatele o azyl.