Česká republika: Nejvyšší správní soud, 22. května 2009, A.R. proti Ministerstvu vnitra, 5 Azs 7/2009-98

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
22-05-2009
Číslo rozhodnutí:
5 Azs 7/2009-98
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Od samotného zákonného požadavku registrace náboženské skupiny podle právního řádu země původu a vynucování této registrace zákonem dovolenými a zároveň přiměřenými prostředky je třeba odlišit taková represivní jednání bezpečnostních složek či jiných orgánů veřejné moci vůči členům náboženské skupiny, která jsou zcela zjevným excesem ze sféry zákonem dovolených opatření a která zároveň mohou podle konkrétních okolností buď samostatně, nebo na kumulativním základě dosáhnout intenzity pronásledování.

Skutkový stav : 

Žadatel původem z Kazachstánu tvrdil, že jej zadržela policie při společné modlitbě se členy jeho náboženské skupiny, poté jej odvezla na stanici, kde byl nejprve bit pěstí do obličeje a pak ho vyslýchající policista kopal do ledvin. Žadatel se obával, že bude ve vykonstruovaném procesu (na základě podstrčení drog či zbraní) odsouzen k mnohaletému trestu odnětí svobody. Podle jeho slov se jedná v Kazachstánu o běžnou praxi. Hlavní důvod, proč se jeho náboženská skupina stala terčem zájmu bezpečnostních složek, je skutečnost, že z důvodu svědomí odmítli povinnou registraci své náboženské skupiny, tzv. čistého islámu.

Ministerstvo vnitra žadateli mezinárodní ochranu neudělilo.

Krajský soud v Hradci Králové žalobu proti rozhodnutí ministerstva zamítl.

Žadatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Nejvyšší správní soud uznal, že žadatel byl na policejní stanici vystaven brutálnímu fyzickému násilí. Zemi původu opustil poté, co jej jeho bratr informoval o možném vykonstruovaném trestním obvinění, které na něj bezpečnostní orgány připravují. Ministerstvo věrohodnost žadatele nezpochybnilo.

Podle Nejvyššího správního soudu zjevně nelze požadavek na registraci náboženských skupin v Kazachstánu považovat za diskriminaci z důvodu náboženství takové intenzity, aby ho bylo možno bez dalšího považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu vykládaného v souladu s čl. 9 kvalifikační směrnice.

Od samotného zákonného požadavku registrace náboženské skupiny a jejího vynucování zákonem dovolenými a zároveň přiměřenými prostředky, je však třeba zřetelně odlišovat taková případná represivní jednání bezpečnostních složek či jiných státních orgánů, která jsou zcela zjevným excesem ze sféry zákonem dovolených opatření a která zároveň mohou buďto samostatně nebo ve vzájemné kumulaci s ostatními opatřeními namířenými vůči konkrétní osobě dosáhnout intenzity pronásledování.

Ministerstvo neshromáždilo dostatek informací o zemi původu, na jejichž základě by bylo možné uzavřít, zda se jednalo o ojedinělý exces policie, nebo o poměrně rozšířenou a ze strany nadřízených orgánů tolerovanou praxi. Ministerstvo by se proto mělo v dalším řízení zaměřit na ověřování těchto tvrzených hrozeb. Tomuto podrobnému zjišťování a posouzení se nelze vyhnout pouhým konstatováním, že žadatel měl možnost vyhledat ochranu před pronásledováním (resp. vyčerpat dostupné prostředky ochrany) nejprve v zemi původu.  Případy pronásledování ze strany státu (resp. osob státem podporovaných) je nutné posuzovat odlišně od případů pronásledování způsobených čistě nestátními subjekty. V prvém případě je totiž nutné obzvláště obezřetně zvažovat, zdali výše instančně postavené orgány či jiní poskytovatelé ochrany jsou schopni a ochotni poskytnout účinnou ochranu ve smyslu čl. 7 odst. 2 kvalifikační směrnice. Pokud tomu tak není, nelze po žadateli požadovat, aby se na tyto orgány obracel.

I v případě, že by ministerstvo v dalším řízení opět neshledalo, že by některá ze zjištěných skutečností sama o sobě dosahovala intenzity pronásledování ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. a) kvalifikační směrnice, bude třeba posoudit žádost žadatele rovněž z hlediska čl. 9 odst. 1 písm. b) kvalifikační směrnice, tj. odpovědět na otázku, zda souběh různých opatření (fyzické násilí na policejní stanici, upozornění od bratra, že žadateli hrozí vykonstruované obvinění z trestného činu, případně i žadatelem zmiňovaná diskriminace v přístupu k zaměstnání), je v součtu dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce způsobem podobným tomu, který je uveden v čl. 9 odst. 1 písm. a) kvalifikační směrnice, tzv. „pronásledování na kumulativním základě“.

Výsledek: 

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Zároveň jej zavázal, aby krajský soud zrušil rozhodnutí ministerstva a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Komentáře/Poznámky: 

Nejvyšší správní soud posuzoval řadu kasačních stížností týkajících se žadatelů z Kazachstánu praktikujících tzv. čistý islám. Většinu těchto stížností však zamítl (např. rozsudky ze dne 10. 6. 2008, čj. 8 Azs 23/2008-75; ze dne 24. 4. 2008, čj. 7 Azs 12/2008-98) nebo odmítl pro nepřijatelnost (např. usnesení ze dne 16. 7. 2008, čj. 3 Azs 38/2008-117; ze dne 30. 6. 2008, čj. 4 Azs 24/2008-58, a ze dne 12. 9. 2008, čj. 5 Azs 74/2008-88, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). V nyní posuzované věci a ve věci rozhodnuté v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70 (zařazen v databázi EDAL) však Nejvyšší správní soud shledal důvody, které žadatele o mezinárodní ochranu odlišily od ostatních „běžných“ případů, v nichž žadatelé zpravidla spatřovali pronásledování již v samotné povinnosti registrovat náboženskou skupinu.

Case Law Cited: 

Czech Republic - Supreme Administrative Court, 24 April 2008, 7 Azs 12/2008-98

Czech Republic - Supreme Administrative Court, 10 June 2008, 8 Azs 23/2008-75