Česká republika - Nejvyšší správní soud, 21 prosinec 2005, S.N. proti Ministerstvu vnitra, 6 Azs 235/2004-57

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
21-12-2005
Číslo rozhodnutí:
6 Azs 235/2004-57
Název soudu:
Nejvyšší správní soud,
National / Other Legislative Provisions:
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 12
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Osoba nemusí být členem opoziční strany, aby měla odůvodněný strach z pronásledování. Podstatné je, že má nějaký politický názor, dokáže jej prezentovat a popsat negativní jednání, kterého se jí proto dostalo.

Skutkový stav : 

Běloruský státní příslušník podal žádost o azyl v ČR v roce 2000. Uvedl, že se v Bělorusku několikrát účastnil mítinků proti režimu prezidenta Lukašenka, neboť zastává politické názory opoziční strany. Pro svou účast na demonstracích byl zadržen policií a bylo mu vyhrožováno politickou likvidací.

Ministerstvo vnitra zamítlo žádost o udělení mezinárodní ochrany. Činnost žadatele pro opozici nebyla natolik intenzivní a opakovaná, aby jí bylo možno považovat za činnost, směřující k uplatňování politických práv a svobod. Nebyl dokonce ani členem politické strany.

Žadatel se proti rozhodnutí Ministerstva vnitra odvolal ke krajskému soudu, který se plně ztotožnil se závěry Ministerstva vnitra. Po zamítnutí žaloby krajským soudem podal žadatel kasační stížnost k NSS. V této stížnosti uvedl, že se nikdy netajil svými politickými názory a je rozhodnut na nich setrvat. Též s ohledem na skutečnost, že jeho rodina v Bělorusku se stala obětí telefonického obtěžování, jsou jeho obavy z pronásledování důvodné.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Po posouzení napadeného rozhodnutí se NSS ztotožnil se závěry žadatele, když uvedl, že jak Ministerstvo vnitra, tak krajský soud nesprávně interpretovaly pojem pronásledování pro politické názory. Předně opakované zadržování a fyzické napadání jistě  dosahuje intenzity pronásledování. A k tomu, aby osoba byla pronásledována pro své politické názory není nutné, aby byla členem strany, ani aby se její činnost výrazně promítla na opoziční scéně.

Dle názoru soudu: “Členství v politické straně je jednou, nikoliv jedinou možností, jak mohou být jednotlivci účastni veřejného života a dávat najevo své politické názory. Ze samotné skutečnosti, že dotyčný nebyl členem, ale pouze sympatizantem opoziční politické strany tak nelze dovozovat, že neprojevil dostatečně svůj politický názor. To platí tím spíše, pokud jde o zemi, kde pouhá účast na demonstracích organizovaných opozičními stranami obvykle způsobuje perzekuci ze strany představitelů státní moci. Jedním z předpokladů je, aby žadatel o azyl nějaký politický názor měl, dokázal jej adekvátním způsobem prezentovat a věrohodně popsal příkoří, kterého se mu právě z těchto důvodů dostalo”.

Ani Ministerstvo vnitra, ani krajský soud nijak nezpochybňovaly stěžovatelovu účast na opozičních akcích a jeho zadržení policií. Jejich interpretace pojmu pronásledování je proto v daném případě nesprávná.

Výsledek: 

Kasační stížnost byla úspěšná a rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno.

Jiné citované zdroje: 

Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2001 a 2002, Úřad pro demokracii, lidská práva a práci, Ministerstvo zahraničí USA