Česká republika - Nejvyšší správní soud, 15. května 2013, A.S proti Ministerstvu vnitra, č.j. 3 Azs 56/2012-81

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
15-03-2013
Číslo rozhodnutí:
3 Azs 56/2012-81
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
National / Other Legislative Provisions:
Czech Republic - Constitution - Art 1(2)
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 12
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 14a
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 2(8)
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Nehledě na paralelně probíhající extradiční řízení je ministerstvo vnitra v řízení povinno posoudit důsledky trestního stíhání žadatele v zemi původu ve vztahu k naplnění podmínek mezinárodní ochrany. V případě obav z jednání ze strany soukromých osob musí být hodnocena možnost a efektivita státem poskytované ochrany před takovým jednáním. 

Skutkový stav : 

Žadatel, občan Ruské federace, požádal o mezinárodní ochranu z obav před ohrožováním a vydírání jiného podnikatele a s tím souvisejícím, údajně vykonstruovaným trestní stíhání jeho osoby v Rusku, na základě kterého by měl být vydán. Trestní stíhání bylo dle žadatele důsledkem toho, že se snažil na vlivného podnikatele a jeho jednání stěžovat. Ministerstvo vnitra neshledalo důvody pro udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany a žádost zamítlo. To pak následně potvrdil i městský soud s tím, že není možné se v řízení o mezinárodní ochraně posuzovat charakter trestního stíháním žadatele v zemi původu, případně podmínkami ve věznicích. To je hodnoceno v řízení extradičním. Žadatel proti rozsudku soudu podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Soud se nejprve vyjádřil k souběhu řízení o mezinárodní ochraně a tzv. extradičnímu řízení. Dle názoru soudu je především úkolem  ministerstva vnitra, aby v rámci řízení

o mezinárodní ochraně dohlíželo na to, aby Česká republika neporušila závazek non-refoulement. Této povinnosti se nelze zříci odkazem na extradiční řízení. Pokud probíhají paralelně tato dvě řízení, pak je dle soudu nutné, aby:  

  1. řízení o udělení mezinárodní ochrany a extradiční řízení probíhala odděleně,
  2. rozhodnutí o povolení vydání nebylo vydáno dříve, než je pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně
  3. a ministerstvo vnitra, je i přes probíhající extradiční řízení povinno žádost o udělení mezinárodní ochrany zkoumat nejen z hlediska vnitrostátního práva, ale i z hlediska mezinárodních závazků zejména s ohledem na závazek non-refoulement.

Ministerstvo vnitra i soud byli povinni  posoudit důsledky trestního stíhání v zemi původu žadatele. Tak tomu mělo být nehledě na to, že neposuzují, zda se žadatel v Rusku dopustil skutků, pro které je žádáno jeho vydání.

Soud také uvedl, že pokud žadatel tvrdil obavy z vážné újmy v důsledku jednání soukromých osob, tedy tzv. nestátních původců pronásledování, bylo nutné zkoumat efektivitu ochrany před takovým jednáním ze strany ruských úřadů. 

Výsledek: 

Rozsudek městského soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

Jiné citované zdroje: 
  • Metodický pokyn UNHCR k extradici a mezinárodní ochraně uprchlíků,duben 2008;

  • Šturma. P, Azyl vs. extradice pachatelů teroristických činů: malé zamyšlení k jednomu aktuálnímu tématu a  klinickému právnímu vzdělávání, Bulletin  advokacie, č. 4/2006.

Case Law Cited: 

Czech Republic - Supreme Administrative Court, 31 October 2008, 5 Azs 50/2008-62

Czech Republic - Supreme Administrative Court, 10 August 2010, Azs 10/2010-99

Czech Republic - Azs 13/2006-39 (Supreme Administrative Court)