Česká Republika - Nejvyšší správní soud, 15 duben 2009, K.K. proti Ministerstvu vnitra, 1 As 12/2009-61

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
15-04-2009
Číslo rozhodnutí:
1 As 12/2009-61
Název soudu:
Nejvyšší správní soud (NSS)
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Při zajišťování cizince je potřeba zohlednit skutečnost, zda se jedná o uprchlíka (žadatele o mezinárodní ochranu) a zabývat se proto potencialitou vyhoštění a naplnění účelu zajištění.

Skutkový stav : 

Stěžovatel přijel do ČR v roce 2007 s padělaným dokladem a vízem. Poté, co prošel pasovou kontrolou na území, doklad zničil a přihlásil se na policii, aby požádal o azyl. Nicméně policií byl následně zajištěn dle § 124 zákona o pobytu cizinců, neboť dle názoru policie skutečnost, že přijel s padělaným dokladem a bez víza zavdává domněnku ohrožení veřejného pořádku a ztěžování výkonu správního vyhoštění, které mu za tyto přestupky bylo uděleno. Požádat o mezinárodní ochranu bylo stěžovateli umožněno až v zařízení pro zajištění cizinců. Svoje zajištění napadl stěžovatel žalobou, avšak ta byla zamítnuta. Obrátil se tedy na NSS.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Soud s odkazem na svojí předchozí judikaturu nejprve poznamenal, že samotná skutečnost, že cizinec přicestoval s falešnými dokumenty či pobýval na území bez víza nenaplňuje automaticky podmínky pro jeho zajištění. Zejména však policii (i soudu) vytknul, že zcela ignorovaly skutečnost, že důvodem příjezdu stěžovatele do ČR zjevně od počátku bylo požádat zde o mezinárodní ochranu a především tak bylo namístě stěžovateli umožnit učinit prohlášení o mezinárodní ochraně a postupovat pak podle zákona 325/1999 Sb., o azylu. Přitom pokud vyhoštění stěžovatele nebylo možné (nepřipadalo v úvahu), postrádalo zajištění zákonem míněného smyslu/účelu. Soud vyslovil nesouhlas s tím, že by řízení o vyhoštění a zajištění byly dva odlišné instituty, a naopak uvedl, že orgány musí vždy při zajištění osoby zvažovat, zda je výkon vyhoštění alespoň potenciálně možný.

Výsledek: 

Rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen.

Komentáře/Poznámky: 

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zed ne 15. 4. 2009 č. 1 As 12/2009-61, dostupné na www.nssoud.cz

Soud take zcela v závěru poznamenal, že v předchozím soudním řízení nebyly vůbec splněny požadavky kladené článkem 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když přezkum zajištění trval déle, než byl maximální limit zajištění (180 dní). Stěžovatel tak byl propuštěn toliko v důsledku uplynutí limitu.

Tvrzením, že policie měla u stěžovatele postupovat dle zákona o azylu, měl soud patrně na mysli, že stěžovateli mělo být především umožněno podání žádosti o mezinárodní ochranu a následně jej dopravit do azylového zařízení (nikoliv tedy ZZC). Nicméně explicitně to v rozsudku nezaznělo.

Realizovatelnosti vyhoštění, resp. vztahu vyhoštění a zajištění se pak věnuje i další judikatura NSS, která byla poměrně nesourodá. Rozdílné senáty NSS přistupují k této otázce diametrálně odlišně. Proto soud v zájmu unifikace judikatury předložil rozhodnutím č. 7 As 79/2010-134 věc před rozšířený senát, aby posoudil definitivně provázanost obou řízení (o vyhoštění a zajištění) a aby se vyslovil k tomu, na kolik v řízení o zajištění má být přihlíženo k otázce rodinného života cizince.

Case Law Cited: 

Czech Republic - 4 Azs 235/2005-60 (Supreme Administrative Court)