Česká republika - Nejvyšší správní soud, 13.5.2010, A.T. proti Ministerstvu vnitra, 1 Azs 10/2010-139

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
13-05-2010
Číslo rozhodnutí:
1 Azs 10/2010-139
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Obava žadatele, že bude nucen v rámci povinné vojenské služby bojovat proti osobám stejné národnosti, může s ohledem na konkrétní zemi původu a konkrétní národnost představovat azylově relevantní odůvodněný strach z pronásledování.

Skutkový stav : 

Žadatel původem z Turecka byl kurdské národnosti. Uvedl, že má strach o svůj život a strach z mučení a ponižování. Pokud by byl v Turecku nucen vykonat vojenskou službu, byl by jakožto příslušník národnostní menšiny vystaven neúměrnému traumatu, protože by musel postupovat represivně vůči příslušníkům vlastní národnosti. Vyhýbání se výkonu vojenské služby proto nelze vnímat jako vyhýbání se výkonu občanské povinnosti v demokratických státech, ale jako projev přesvědčení žadatele. Žadatel byl také členem kurdské politické strany DEHAP, později působící pod názvem DTP.

Ministerstvo vnitra žadateli mezinárodní ochranu neudělilo.

Krajský soud v Brně žalobu proti rozhodnutí ministerstva zamítl.

Žadatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Nejvyšší správní soud konstatoval, že ministerstvo si muselo být vědomo s ohledem na zprávy o zemi původu založené ve spisu, že situace mezi tureckými bojovými silami a kurdskými povstalci byla v rozhodné době vyhrocená. Ministerstvo si mělo obstarat dostatek aktuálních zpráv o Turecku, které by byly zaměřeny především na vývoj situace v turecké armádě, konkrétně na postavení kurdských branců v armádě, případně na jejich nasazování do bojů proti kurdským povstalcům.

Pokud má ministerstvo povědomí o podstatné změně politických či vojenských poměrů v zemi původu žadatele o mezinárodní ochranu, nemůže se spokojit s informacemi, které takovou změnu nereflektují, byť by jejich stáří v obdobných případech nezpůsobovalo zastaralost, a tím pádem i nepoužitelnost takových informací. Zejména jedná-li se v posuzovaném případě o postavení branců v armádě a jejich možného zapojení do bojů proti kurdským povstalcům, může mít vyhrocení vojenského konfliktu mezi tureckou armádou a těmito povstalci podstatný vliv na změnu postojů v turecké armádě. Nejvyšší správní soud proto žadateli přisvědčil, že v řízení před správním orgánem nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav.

Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že v obecné rovině je správný názor ministerstva, že samotný výkon vojenské služby není pronásledováním ve smyslu zákona o azylu, a tedy, že obava z nástupu vojenské služby, nemůže být považována za „odůvodněný strach z pronásledování“. V posuzovaném případě však existovaly další podstatné okolnosti spojené s nástupem vojenské služby. Uvedl-li žadatel, že se obává, že bude nucen v rámci vojenské služby bojovat proti osobám stejné národnosti, pak je nutné tuto obavu z nástupu vojenské služby vnímat ve zcela odlišných souvislostech. Obava žadatele tudíž nesměřovala obecně vůči výkonu vojenské služby, ale konkrétně vůči povinnosti boje proti Kurdům a vůči možným následkům jeho postoje k takové povinnosti. Takováto okolnost může zejména ve vztahu k národnosti žadatele a k situaci v zemi původu signalizovat, že se může jednat o pronásledování ve smyslu zákona o azylu. 

Výsledek: 

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.