Česká republika - Nejvyšší správní soud, 13 pochod 2009, H.A.Š. proti Ministerstvu vnitra, 5 Azs 28/2008-68

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
13-03-2009
Číslo rozhodnutí:
5 Azs 28/2008-68
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
National / Other Legislative Provisions:
Fourth Geneva Convention 1949
Fourth Geneva Convention 1949 - Art 3
Additional Protocol I 1977
Additional Protocol I 1977 - Art 1
Additional Protocol II 1977
Additional Protocol II 1977 - Art 1
Additional Protocol II 1977 - Art 50
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Případ se týkal žaloby a následně kasační stížnosti proti rozhodnutí ministerstva vnitra, kterým se žadateli nebyla udělena mezinárodní ochrana. Soud se musel vypořádat s otázkou, zda žadateli hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy a zda je individuálně ohrožen na životě v důsledku svévolného násilí.

Skutkový stav : 

Žadatel, irácký Kurd, požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice v roce 2007. Žadatel uváděl, že v případě návratu do Iráku by byl vystaven pronásledování ze strany členů kurdské komunity kvůli kolaboraci jeho bratra s režimem Saddáma Husajna.
Ministerstvo vnitra zamítlo žádost o udělení mezinárodní ochrany tvrdíc nevěrohodnost příběhu žadatele s ohledem na existenci rozporů v jeho výpovědích.

Žadatel se odvolal ke Krajskému soudu, který se plně ztotožnil se závěry Ministerstva vnitra. Po zamítnutí žaloby Krajským soudem podal žadatel kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Podanou kasační stížností žadatel napadal rozhodnutí pouze co do neudělení doplňkové ochrany (nikoliv azylu). Žadatel tvrdil, že v případě návratu do země původu mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy spočívající ve vážném ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu (§ 14a odst. 2 písm. c)  zákona o azylu)

Rozhodnutí a odůvodnění: 
 
Nejvyšší správní soud, vázán důvody podané kasační stížnosti, se ve svém rozhodnutí zaměřil na interpretaci pojmu vážná újma ve smyslu citovaného ustanovení zákona. Soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že pro zjištění existence vážné újmy dle § 14a odst. 2 písm. c) je vhodné na případ aplikovat třístupňový test. Tento test obsahuje tři otázky v následujícím pořadí:
 
1. Nachází se žadatelova země původu v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu?
Definice vnitřního ozbrojeného konfliktu zahrnuje jak ozbrojené konflikty mezi vládní autoritou a organizovanými ozbrojenými skupinami (vertikální konflikty) tak ozbrojené konflikty mezi organizovanými ozbrojenými skupinami, z nichž ani jedna nereprezentuje vládu (horizontální konflikty).
 
2. Je žadatel o mezinárodní ochranu civilistou?
Civilistou je každá osoba, která není členem ozbrojených sil strany konfliktu.
 
3. Hrozí žadateli o mezinárodní ochranu vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného násilí?

- Výjimečně může být žadatel z pouhého důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu vystaven reálnému nebezpečí uvedeného ohrožení (Nejvyšší správní soud tuto situaci označuje jako totální konflikt).

- Je vhodné vzít v úvahu další faktory – např. čím více je žadatel schopen prokázat, že je specificky dotčen z důvodu skutečností vlastních jeho osobní situaci, tím nižší míra svévolného násilí bude požadována pro to, aby mohl mít nárok na doplňkovou ochranu (dostatečná míra individualizace).
 
Odpověď na všechny uvedené otázky musí být kladná.
 
Podle konečného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu žadatel splnil podmínky prvních dvou otázek testu. Irák se ke dni rozhodnutí žalovaného nacházel ve stavu vnitřního ozbrojeného konfliktu. Stěžovatel je civilistou. Nicméně dle názoru soudu stěžovateli nehrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného násilí. Situaci v Iráku totiž nelze klasifikovat jako „totální konflikt“, ve kterém může být civilista z důvodu pouhé přítomnosti na daném území země nebo regionu vystaven reálnému nebezpečí uvedeného ohrožení. Stěžovatel není ani představitelem žádné rizikové skupiny, a tudíž nebyla prokázána dostatečná míra individualizace.
Výsledek: 

Kasační stížnost byla jako zamítnuta jako nedůvodná a rozhodnutí krajského soudu potvrzeno.

Jiné citované zdroje: 
 
Důvodová zpráva k novele zákona o azylu č. 165/2006 Sb.
 
Společný čl. 3 Ženevských úmluv z roku 1949
 
Čl. 1 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z roku 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I)

Čl. 1, 50 Dodatkového protokol k Ženevským úmluvám z roku 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter  (Protokol II)