Česká republika - Nejvyšší správní soud, 11 pochod 2004, H.T.M., N.H.T., N.T.T., 2 Azs 8/2004-55

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
11-03-2004
Číslo rozhodnutí:
2 Azs 8/2004-55
Název soudu:
Supreme Administrative Court
Klíčová slova:
National / Other Legislative Provisions:
Czech Republic - Aliens Act (326/1999 Coll.)
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 14
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Interpretace pojmu humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu; – důvody hodné zvláštního zřetele, integrace a dlouhý pobyt, včetně narození na území, nejsou nutně důvodem k označení situace za zvláštního zřetele hodnou

Skutkový stav : 

Žadatelé, žena z Vietnamu a její dvě děti, podaly žádost o azyl v ČR v roce 2000 s tím, že uváděly pouze tzv. z humanitární důvody. Žadatelé spatřovali humanitární důvody ve skutečnosti, že celá rodina žije v ČR po delší dobu – obě děti se zde narodily, jejich matka přišla do ČR v roce 1989. Děti jsou usazeny v ČR (zejména jazykově a sociálně) již mnohem vice než ve Vietnamu. Ministerstvo vnitra zamítlo podanou žádost o azyl, neboť shledalo, že jediným důvodem podané žádosti o azyl je snaha žadatelů legalizovat si pobyt v ČR. Takové důvody však nejsou důvody pro udělení politického či humanitárního azylu.

Žadatelé se odvolali ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který plně souhlasil s názorem ministerstva. Po zamítnutí žaloby krajským soudem podali žadatelé kasační stížnost k NSS.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Po posouzení napadeného rozhodnutí došel NSS k závěru, že podaná kasační stížnost není důvodná. Dle názoru soudu:

“Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá obecně z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu”.

Ani krajský soud, ani Nejvyšší správní soud nepopíraly, že osobní situace stěžovatelů, tak jak byla zjištěna ministerstvem a přezkoumána soudem, byla tížívá. Na straně druhé však dle názoru NSS nebyla patrně natolik zjevně a nesnesitelně tíživá, že by bylo možno hovořit o tom, že by nepřiznání humanitárního azylu bylo způsobeno zjevnou libovůlí ministerstva.

NSS následně potvrdil názor krajského soudu, když konstatoval, že situace žadatelů nemůže byt řešena prostředky zákona o azylu, nýbrž skrze zákon o pobytu cizinců.

Výsledek: 

Kasační stížnost byla zamítnuta.

Komentáře/Poznámky: 

Rozhodnutí Nejvyššího správního soud ze dne 11. 3 2004, č.j. 2 Azs 8/2004-55, dostupné na www.nssoud.cz

Case Law Cited: 

Czech Republic - 3 Azs 12/2003 (Supreme Administrative Court)