Česká republika - Nejvyšší správní soud, 11 únor 2009, A.R. proti Ministerstvu vnitra, 1 Azs 107/2008-78

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
11-02-2009
Číslo rozhodnutí:
1 Azs 107/2008-78
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Povinnost posoudit skutečnosti pro udělení doplňkové ochrany u zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, posouzení žádosti podané s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohla být podána dříve.

Skutkový stav : 

Žadatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, která byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, Ministerstvo vnitra totiž dospělo k závěru, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla pouze snaha žalobce vyhnout se výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žadatel proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, kterou krajský soud zamítl. Žadatel následně podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, v níž nesouhlasil se způsobem, jakým se soud vypořádal s tvrzením Ministerstva vnitra o neexistenci překážek vycestování, přičemž se Ministerstvo vnitra ani soud překážkami vycestování vůbec nezabývaly.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Soud poukázal na rozdíly mezi úpravou doplňkové ochrany v kvalifikační směrnici a v zákoně o azylu, přičemž mimo jiné zaujal názor, že je nutné vykládat zákon o azylu eurokonformně a chápat ustanovení o hrozbě vážné újmy ve formě trestu smrti nebo výkonu trestu smrti rozšířeně, přičemž je nutné v souladu s kvalifikační směrnicí zvážit také možnost popravy žadatele v případě návratu do země původu. Nejvyšší správní soud přitom definoval pojem popravy jako pojem širší než pojem výkon trestu smrti, jelikož k popravě může dojít bez toho, aby byl s cizincem veden jakýkoliv soudní proces a bez jakéhokoliv formálního uložení trestu smrti.

Následně se Nejvyšší správní soud věnoval otázce posuzování doplňkové ochrany v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 2 zákona o azylu v případě, je-li z postupu žadatele patrné, že ji podal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a pokud žadatel neprokáže opak.

Podle názoru Nejvyššího správního soudu nemůže být naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné postačující ke zbavení povinnosti dotčeného orgánu zabývat se tím, zda žadateli nehrozí při návratu do země původu závažná újma. Podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona o azylu má v případě, neshledá-li důvody k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany, povinnost odůvodnit své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám mezinárodní ochrany.

Nejvyšší správní soud také zaujal názor, že k zajištění zásady non-refoulement musí správní orgán vyvinout přiměřenou aktivitu i z moci úřední. Rozsah vyhledávací aktivity dán povahou vážné újmy, jež by mohla žadateli o mezinárodní ochranu hrozit.

Výsledek: 

Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Komentáře/Poznámky: 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. února 2009, č.j. 1 Azs 107/2008

Nejvyšší správní soud se v rozhodnutí vyjádřil také k rozdílům mezi instituty tzv. překážky vycestování a doplňková ochrana.

Case Law Cited: 

Czech Republic - 1 Azs 96/2006 (Supreme Administrative Court)

Czech Republic - 2 As 34/2006-73 (Supreme Administrative Court)

Czech Republic - 5 Azs 24/2008-48 (Supreme Administrative Court)

Czech Republic - 7 Afs 212/2006-74 (Supreme Administrative Court)

ECtHR - Mamatkulov Askarov v Turkey, Applications nos. 46827/99 and 46951/99